Foto & Video JirposFilm.

Bývalou cihelnu za určickou ulicí v Prostějově,,připomíná jen už komín a zbytky sušících kójí. V současné době se v areálu drtí různé druhy materiálu.

Kovářství na Helfštýně

 
Každý historický objekt má nějaké to své specifikum, je něčím odlišný od těch ostatních a díky tomu se stává zajímavým pro jiné cílové skupiny. Pro hrad Helfštýn je to především propojení s uměleckým kovářstvím.

Nejvýznamnějším počinem pro získání zájmu o hrad v široké veřejnosti u nás i v zahraničí bylo uspořádání výstavy prací uměleckých kovářů s praktickými ukázkami tvorby v roce 1982. Vznikla tak specializace hradu, která vytvořila podmínky k tomu, že se hrad stal v průběhu 27 let světovým centrem uměleckého kovářství. K posílení tradice Hefaistonu byly postupně rozšiřovány aktivity v tomto oboru a také rekonstrukční práce na některých stavbách byly tímto motivovány.

V roce 1986/7 byla vybudována stálá expozice uměleckého kovářství v suterénu paláce, rozšířená v roce 1999 o expozici historické mincovny s replikami renesančního strojového vybavení. V roce 1988 byla rekonstruována kovárna na třetím nádvoří, kde také vzniklo v roce 1998 Kovářské studio s ateliérem a knihovnou v rekonstruované budově bývalé pekárny. Mezinárodní setkání uměleckých kovářů -- Hefaiston byl od roku 1989 rozšířen o Kovářské forum a od roku 1999 o kovářské kurzy probíhající pod vedením prof. A. Habermanna. Navíc zde vznikly významné plastiky, které Alfred Habermann se svými spolupracovníky vytvořil pro Univerzitu Palackého v Olomouci (r. 2002) a plastiku Hefaiston instalovanou v rakouském Grestenu v r. 2004. Po smrti Alfreda Habermanna (28.4.2008) převzali vedení kurzů Ch. Habermann, K. Bureš, J. Gargulák, J. Brixi a P. Tasovský. Hrad Helfštýn průběžně vytváří sbírkový fond z oboru uměleckého kovářství. Exponáty do sbírek získává nákupem významných exponátů, demonstracemi při Hefaistonu a tvorbou skulptur na Kovářských fórech. Z významných přírůstků, které Muzeum Komenského zakoupilo jmenujme alespoň skulpturu Prométheus (autor Pavel Krbálek, realizace Pavel Tasovský) z roku 2002 a v roce 2008 Kovaná šachová hra (autor návrhu a realizace Pavel Tasovský) -- soubor šachových figur byl zapsán do knihy českých rekordů, jako největší funkční kované šachy.

Chodby vznikly vzájemným propojením sklepů, které byly od konce 13. století tesány ve skále, mnohdy ve třech patrech pod sebou a sloužily k uskladnění piva a řemeslných výrobků. V nejhlubším místě vede trasa 18 metrů pod povrchem, unikátem je fosforeskující chodba.


Jihlavské podzemí je druhou největší sítí podzemních chodeb na území České republiky, hned po Znojemském podzemí. Celková délka činí 25 km. Za třicetileté války, jedna z chodeb vedoucích až za hradby města, sloužila jako úniková. Vstup do podzemních prostor je realizován v objektu knihovny Hluboká 1.

Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra města. Středem podlahy byl v minulosti veden odtokový žlábek, který odváděl veškerou podzemní vodu, gravitačně mimo podzemní chodby, kde se kumulovala v jímkách hloubených v podlahách níže položených podzemních chodeb. Potom byla dále využívána. Podzemní prostory byly odvětrávány ventilačními šachtami vedoucími z podzemí na povrch. Na mnoha místech lze podzemními chodbami dojít k podzemním studnám. Za německé okupace byla potom část chodeb upravena jako protiletecké kryty. V roce 1978 zde byla amatérskými speleology objevena tzv. "svítící chodba". Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po předchozím nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 metrů pod povrchem země, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a je největší raritou a záhadou jihlavského podzemí.

Sdružení Georgii Agricola, které o jihlavské podzemí pečuje, bylo založeno v roce 1999 jako organizace na záchranu pozůstatků středověké těžební činnosti v okolí města Jihlavy. V následujících letech rozšířilo svoji činnost o další aktivity -- realizaci naučných stezek, čištění a průzkum podzemních prostor s pořízením celkové dokumentace.